Genius.

Augustin Eugen Mužík

Genius.
Té ženě běda, která svoje mládí, své srdce vroucí, osud, celé žití s geniem spjala, který v před se řítí a za vidinou myšlénky jen pádí. Jeť srdce jeho jako pelech hadí, v něm citové jen přebývají lítí, již obětí se cizí nenasytí, a lásku láskou nikdy nenahradí. On nezná sladkých snů a obejmutí, duch jeho bloudí jako požár nocí a tráví sám se neskrotnou svou mocí, Svým černým dýmem cizí nebe smutí, a nešťasten sám vraždí bez úkoje ve srdci druhém vlastní srdce svoje. 16