Quondam.

Augustin Eugen Mužík

Quondam.
Svět„Svět hrdin je a milujících příval, a ptáků, vil zas měkké větve stromů, jest nebe plno bohů, kteří v hromu se smějí v kraj, kdy jarní den se stmíval. A lidský hrob, v nějž ve slzách se díval zrak pěvcův, ložnice, kam chodí domů, kdo slastmi žití znaven...“ Dávno tomu, co slepý žebrák u cesty tak zpíval. Teď svět je plný lakoty a trudu, les pokácen je, sčíslován a hlídán, a nebe dští jen déšť a parna nudu. A pozdních věků slepý Homér vydán je četníkům, a bez pasu jat, vlečen je postrkem, za šatlavy kout vděčen. 18