U nohou tvých...

Augustin Eugen Mužík

U nohou tvých...
U nohou tvých se usadit a sníti o budoucnosti, která v před se vine, jak nebes mléčná dráha v dáli kyne, a sterými tam hvězdami nám svítí... A na všecko, co kolem, zapomníti, na osud jara, které záhy mine, na všecka „proč“, jež odpovědi jiné vždy dávají, až duše úzkost cítí... Ó jaké štěstí! Tehda hlava nemá ni jedné dumy, ústa má jsou němá, ač tážeš se, nic tobě neodvětí. Jen mlčky hledím v obličej tvůj krásný, hlas poslouchám tvůj sladký, měkký, jasný, a duše má svůj velký svátek světí. 25