Vitalismus.

Augustin Eugen Mužík

Vitalismus.
Já nikomu tvé neřek’ zářné jméno, to tajemství je pohřbeno v mé hrudi, jen den kdy mře i jitro kdy se budí, mnou v bázni bývá stokrát vysloveno. A přec hor echem bylo hlaholeno, proud sladkou touhou ono v dálku pudí, jím slavík v noci jásá a se trudí, mnou na ledovcích, hvězdách bylo čteno. Snad slyšeli je na mých oknech ptáci a roznesli je dále drobnou písní i horám, vodám, hvězdám, mrakům, skále. Teď zevšad ono ke mně zas se vrací, mně zdá se, srdce přírody je vysní a krásou svou a láskou živí dále. 26