Májová.

Augustin Eugen Mužík

Májová. Janu Červenkovi.
Květ nových radostí nám z ňader pučí, a dávné rány mechem zapomnění dál zarůstají, v jízvy již se mění, a srdce písní resignace zvučí. Nechť jedno nitro nyje hořkou žlučí jak suchá sněť ve družek omlazení, a komu jara tady více není, ať cizímu se štěstí těšit učí! Ó jaro! kdy vše miluje a věří, vše křídla má a květ a spád a píseň, a nové barvy svěží naděje: V květ obrať rány duší, mroucích v šeři, jich slzy v rosu, a jich trud a tíseň ať v skřivanů se zpěvy vyleje! 30