Venuše.

Augustin Eugen Mužík

Venuše.
Myšlénka v dětské snění utajena, sen božský vnořen v tiché, třpytné moře, v noc čistou padla poesie zoře, a jejich plodem krásná, nahá žena. Ty’s bohů láska, vesna vytoužená, ty’s nepoznala božstva, lidstva hoře, zdroj žití tvého z hlubin vod se noře jest sníh, jest mramor, lilie a pěna. Když nad oblaky kalich luny zkvetá, já v pozdním antickém tě vídám snění, tvá zář se kloní nad hlubiny světa. A jako luna v světle svém se ztrácí, ty sama sebou rozplýváš se v chvění, a tělo tvé se v moře věků vrací... 40