II. Othello.

Augustin Eugen Mužík

Se šijí snědou, na níž krve prouhy jak amuletu rudé pentle plály, a s ranou v srdci, která věčně pálí, stál tam, ne mstitel víc, jen psanec pouhý. Bez jiskry vášně v lících, beze touhy ve zhaslých očích, černý mramor zdály se tváře být, a jenom smutek stálý byl do nich vryt jak nápis hrobu dlouhý. „Pojď,“ Charon děl, „tam čeká Desdemona, vše odpustila, umírajíc tobě, budete šťastni jako v dávné době, Jen k ní bys přišel rychle, touží ona. Co chvíle vzala, věčnost znovu dá ti.“ „Jen jednou možno srdci milovati.“

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

471. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IV (Božena Benešová)
  2. Ke dnu! (Josef Svatopluk Machar)
  3. ÚTOČIŠTĚ. (František Rybář)
  4. APOSTROFA (Viktor Dyk)
  5. TŘI MOTIVY VÝCHODNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSEŇ O LIDSKÉ TOUZE. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VZDECH. (Bohuslav Květ)
  8. SLZE. (Alois Škampa)
  9. SEN. (Viktor Dyk)
  10. EROTIKON. (Arnošt Ráž)