X. Brutus.

Augustin Eugen Mužík

X.
Brutus.
J. Bittnerovi
„Ó Římane, mé neklň svaté ruce, že k vraždě vedli bohové ji tvoji. Ta věčně proti tyranii brojí a krví vlhne republiky škůdce, Leč nikdy krví hanby!“ Brutus prudce vln černých v kalném ponořil ji zdroji, jak mramor s čistou pak tu pevně stojí. „Tak čistý byl též cíl mé revoluce.“ „I ty, ó Brute!“ kdos tu vedle hřímá. Vše duchy bázeň majestátu jímá, jen Brutus sám ční jako skála tvrdě. „Zda želíš“ – Charon dí – „smrt Caesarovu?“ „Při bozích ne!“ křik’ republikán hrdě. „A znovu žít, já zabil bych jej znovu.“ 59