Ze života.

Augustin Eugen Mužík

Ze života. Kar. Šípkovi.
Jde zlatovláska, sní, jak se tu děje... Byl pohřeb, k hrobu nesli matku mladou, kol chudé rakve spěli cizí řadou, a vzadu jen se drobné dítě chvěje. Dav rychleji teď ku hřbitovu spěje, a teď již rakev prudce ve hrob kladou. A dítě jato hrobních kvítků vnadou si trhá kvítka a se hlučně směje. Však náhle plaše mávne ručinkama a na hrobníka volá: „Mama, mama!“ A ku hrobu se klopýtajíc déře. A zlatovláska za ruku je béře: „Pojď, já ti sama budu matkou zase.“ A do vlasů až zlatých zardívá se. 69

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík