Vila Teresa.

Augustin Eugen Mužík

Vila Teresa.
Kout odlehlý tu v starých stromů síti, po polích stíny oblaků se honí a těžké klasy ve větru se kloní, a za nimi lze celou Prahu zříti. A stranou to jak dravčí oči svítí – toť nádraží, jež mraky dýmu cloní, řvou píšťaly a k odjezdu tam zvoní, a shon a chvat a obchod v před se řítí. A zde ten mír – jen harfa Aeolova zní věčnou písní... stále, stále zvučí, a marná jsou k ní všecka lidská slova. Nad vřavou, tam; kde člověk běhá, hlučí, klid věčnosti tu bez pohnutí stojí, v něm s mrtvými se člověk dumou pojí. 70

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík