Matčin nebeklíč.

Augustin Eugen Mužík

Jak od prabáby své jej obdědila – té praděd zas jej koupil dárkem lásky – má matka – v čele bezpočetné vrásky a hlava již tak zvetšelá a bílá – Se modlila v něm, v jeho listy vpila se mnohá slza, zlaté dětské vlásky tam rosíc, jako v poli mladé klásky by hojná jarní prcha porosila. Jsou žluté, zedrané ty křehké blány a mrtvy oči, které četly na nich, a modlitby jsou v niveč rozevlány. Leč jako hvězda kyne v světlech ranních, s mým životem tak památka mé matky se stále mísí v míru úsměv sladký.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

579. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na stromě matčině v slizkém sladovém obalu (Josef Holý)
  2. Touha políbení. (Adolf Heyduk)
  3. TŘI LESNÍ PANNY. (Eliška Krásnohorská)
  4. SLUNEČNICE. (Miloš Červinka)
  5. Rybářka. (Julius Alois Koráb)
  6. DRYADY. (Pavla Maternová)
  7. Hloh. (Anna Simerská)
  8. Čekanka. (Alois Škampa)
  9. Pousmání. (Adolf Brabec)
  10. U kolébky. (Josef Václav Sládek)