Matčin nebeklíč.

Augustin Eugen Mužík

Matčin nebeklíč. F. X. Svobodovi.
Jak od prabáby své jej obdědila – té praděd zas jej koupil dárkem lásky – má matka – v čele bezpočetné vrásky a hlava již tak zvetšelá a bílá – Se modlila v něm, v jeho listy vpila se mnohá slza, zlaté dětské vlásky tam rosíc, jako v poli mladé klásky by hojná jarní prcha porosila. Jsou žluté, zedrané ty křehké blány a mrtvy oči, které četly na nich, a modlitby jsou v niveč rozevlány. Leč jako hvězda kyne v světlech ranních, s mým životem tak památka mé matky se stále mísí v míru úsměv sladký. 72