Ach odpusť!

Augustin Eugen Mužík

Ach odpusť!
Ach„Ach odpusť!“ to mi stále duši zrývá, to slovo žele, lítosti a studu, to slovo lásky, bolesti a trudu, ta prosba k tobě, matko, věčně živá. Ach odpusť! odpusť! totě vše, co zbývá mi z mládí mého prostřed žití bludu, jen výkřik ten, jímž věčně volat budu. Ach odpusť, odpusť, matko milostivá. Co odpustit máš, nevím, ale všecko. Mně zvučí v duši prosba tato stále, jak volal jsem ji jako malé děcko. Ach odpusť! odpusť! budu lkát ji dále, nechť svět jí nedbá a jí nepochopí, však matčin prach se v slzy ještě stopí! 73

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík