Smrt a život.

Augustin Eugen Mužík

Smrt a život. Ant. Klášterskému.
Víš, co to smrt? Sám u stolu i v loži, bez dětí žít i sester, beze druhů, bez matky, ženy, pouze hejna sluhů mít kol neb pánů, jimž být za podnoží. Dnů budoucích mít dráhu plnou hloží, kam šlápneš, bolí rána v krve pruhu, být bodem cizím vně všech lidstva kruhů, bez víry v jiné, v sebe, v milost boží... Toť, milý, smrt jest. Ale v míru sníti kdes blízko chrámu, vidět skrze hlínu tvář uslzenou matky, přátel, synů, Jich žalem chvět se, v jejich mysli žíti, být čekaným a čekati je k sobě, to jesti život, věř, a třeba v hrobě! [83]