Pieta.

Augustin Eugen Mužík

Pieta.
Ať mramor vzletá v gothické tam květy, či dřevo kříže tíhou v zem se hroutí, zříš u hrobu přec jednu hruď se dmouti a jedny chvět se modlitbami rety. Od země k nebi táhnou zbožné vzněty, a po skončené žití toho pouti, jak my jsme pnuli, nad námi zas pnouti se budou dlaně, zníti zbožné věty. Od sféry k sféře, k věkům z věků klene se řada duší, poutem lásky spjaté, ty prokleté, ty duše vždycky svaté. Ty shaslé a ty dosud nezrozené jak zářivé hvězd řetězy se nesou a vroucím ohněm piety se třesou. 87

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík