Zámek nad mořem.

Augustin Eugen Mužík

Zámek nad mořem.
Stál pyšný zámek moře nad hlubinou, stál hrdě vzpřímen, tyče hlavu v mračna a patu noře vodstva do průzračna hrál sobě s živlů vzteklou divočinou. Tu moře hněv ho dobývati začna, v něj bije hrudí bouřlivou a sinou. Po bouři znova posýlá bouř jinou, však marně chňapá po něm čelist lačná. Stál zámek, vítěz zhrdající, dále. Tu slalo moře drobných vlnek šiky... Ty prstíčky jej umývaly stále A ojídaly drobounkými rtíky. A zámek záhy v náruč moře padne, jej zničily ty drobné vlnky zrádné. 88