Slzy.

Augustin Eugen Mužík

Slzy.
Jsou slzy – jedny přeletavý plamen, jenž mžikem spálí líce jiskrou žhavou; toť studu blesk, jenž zžehne louku smavou, leč v křišťál staví citů matný kámen. Jsou slzy jiné – čistý horský pramen, jenž sotva slehne kvítek, pohne travou, toť výron žele, vlnou teče zdravou, mlýn činů lepších pudí silou ramen. Leč slzy znám, jež mlčky v nitro kanou, jež nitro polyká a v sebe chytá, ty proudí věčně utajenou ranou. Jich nikdo nezří, nikdo nepočítá, až v konec vše se v černý rybník shlukne, a srdce hráz pak povolí a pukne. 90