Hlemýžď a perla.

Augustin Eugen Mužík

Hlemýžď a perla.
Jsou jedni, kteří vše když v oběť dají, a zklamáni pak cizí vidí vinu, jak hlemýžď zpět se vtáhne v skořepinu, tak oni v sami sebe jen se stají. A hořkost, hněv a lítost v sobě mají, a pro sebe jen žijí k hrobu klínu, pak s kletbou svalí v hřbitovní se hlínu a v pohrdě vším lidstvem umírají. Leč jiní mušle jsou, jež perlu kryje, jen láskou vždycky cizí ústrk platí, a v hruď kdy smrtná rána jí se ryje, Své vrahy skvostnou perlou obohatí. A jen když hruď už zcela prázdná zeje, pak teprv vlastní bol si tiše pěje... 91