Staré světnice.

Augustin Eugen Mužík

Jsou staré, prázdné, zasmušilé koby, jichž okny, která v šerý sever vedou, jen v odraze lze slunce zář zřít bledou, kde marně hledáš kvítků něžné zdoby. Tam kostry lidské jako mezi hroby jen zticha chodí, samy se svou bědou, a starý kocour se srstí juž šedou tam zívá, plný nudy, zla a zloby. Jsou duše lidské smutné, mlčenlivé, v nichž pouze kostry snů a přání zbyly a hněv jen z toho, co v nich žilo dříve. Jak dohasly, to cizí neví žádný, a smrt kdy posléz zraky své k nim schýlí, zří, že již dávno mrtvy jsou a chladny.

Patří do shluku

kocour, káča, kočka, mňoukat, kocourek, kotě, ocas, utíkat, utéci, čert

152. báseň z celkových 413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ANT. SOVA. (Karel Mašek)
  2. AUTO. (Bohdan Kaminský)
  3. KAREL KUČERA. (Karel Mašek)
  4. None (Viktor Dyk)
  5. MINOTAUROS. (František Kvapil)
  6. DUŠE. (Antonín Klášterský)
  7. NEPŘÍTEL (František Gellner)
  8. 196. Nadšení. (Jan Petr Jordan)
  9. JARNÍ VÍTR. (Antonín Klášterský)
  10. V. BALLATA O UMRLČÍCH HODINKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)