Lásce!

Augustin Eugen Mužík

Lásce!
Zkad jdeš, ó lásko? Tys dárkyně žití, jen tebou vejce se i buňka tvoří, strom, mech i člověk ohněm tvojím hoří, i slunce, která v nebes hloubi svítí. A srdce, které v nitru tebe cítí, jest bůh, jenž v tvůrčí dumy čelo noří, jest vesmír, který mlh je pln a zoří, jest chvíle, která věčnosti kus chytí. Jak v myriady hvězdné bych se díval, tak žasnu, vida srdce láskou tknuté, ó jaký taj! ó jaký kouzla příval! Bůh střed té koule všehomíra duté, kol něhož slunce sluncí kolotají, v tom srdci snem i myšlénkou se tají. 93