Slunci.

Augustin Eugen Mužík

Slunci.
V němž vše se rodí, dýše, žije v plese, v němž všecko skryto – vůně, barvy, tony, jichž chvějí se v tvém spektru visiony, ty, děde velký, k tobě zpěv můj pne se. V tvém úsměvu se příští růže třese, jek dravců budoucích a moří stony a nezrozených duší miliony, jichž chaos v jednom paprsku tvém hne se. Ty sobě sám jsi od pravěku vznícen, nebeský ohni! Jako pohan prvý já zbožně klečím, před tebou v prach sřícen. I až mé srdce zalije se krví, ty usměješ se, v díře mojí lebky pak broučka zlíhneš, květu kalich hebký.

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík