Dobro.

Augustin Eugen Mužík

Dobro.
Však dobro! Věčný paprsk s rajských výší! On stále dolů k lidstvu přetéká a hřeje, vnadí nitro člověka a kráse, lásce staví stan tam v tiši. Ač zlo s ním válčí v duchů vzdušné říši, ať cesta k vítězství je daleka, že ani tvář těch duchů pravěká cíl boje neshledne a neuspíší: Přec věřím, dobro vítězí tu zvolna, že člověk bohu pomáhá v tom boji, by v obří vzrostla síla obapolná. Nad sklaným zlem dvě myšlénky se spojí a splynou v jedno světlo nekonečné, tou jednou touhou dobra živé, věčné. 107