Jitro nad Prahou.

Augustin Eugen Mužík

Jitro nad Prahou.
Sto chrámů ústy promluvilo zvonů, vzduch vzbouřil se, zem zachvěla se celá, a stíny otců sklánějí svá čela, jak spějí vzduchem v řadách legionů. Ty zvuky nesou se až k Orionu, a k Neptunu jich mluva letí vřelá, pláň etheru jest jimi rozechvělá až tam, kde mizí ve posledním sklonu. A kde dlí Bůh? Či ještě dál a dál sní, vnořen v staré dumy nad tou hloubí? A kdyby kdes až za vesmírem stál, Kde zázrak věčna s nekonečnem snoubí, tu mluvu věčnou, jak se nese tiší, ten chorál Vojtěchův on přece slyší! 117

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík