Na starý meč.

Augustin Eugen Mužík

Na starý meč.
Ty druhu starý a zlomený v polu jak ten, jenž tebou mával v hrozném boji! On v tebe vtělil vztek i sílu svoji, tak vraždili jste a zhynuli spolu. Proč, když tě zřím, vždy zachvívám se v bolu? Proč nitrem mým se vzdechy, dumy rojí? Proč mlčíš též, když někdo živý stojí zde nad tebou a zírá k tobě dolů? Tak mnoho znáš... Ples dávný, boje, bědy, však nám jsi něm a zardíváš se pouze. Či krve staré jsou to ještě sledy? Jen jednou odpověz mé vřelé touze: Zda planeš hněvu malomocným trudem, či za nás hanbíš se a rdíš se studem? 120