Jitro nad Lipany.

Augustin Eugen Mužík

Jitro nad Lipany.
Zář žhavá, v kterou tmavý stín se mísí, jak krvácel by vesmír ranou sterou, pláň polila tak nevlídnou a šerou, v níž hřbitova jsou vryty smutné rysy. Hleď – chmura černá s nebes středu visí, a jak se rudé plameny jí derou, s tou chmurou na se podivný tvar berou, že husitský to prapor, řekl bysi. Máj třicátý čtrnáct set, třicet čtyři... A zdá se dnes, jak vzcházelo by znovu to hrozné ráno ze staletých rovů. Vzduch krví čpí, a ticho kol se šíří, jak na bitvu kdy ohromný voj čeká a s modlitbou si za smrt na zem kleká. 122