Král Otokar.

Augustin Eugen Mužík

Král Otokar.
Král Otokar kdy u Marcheka stanul jak jelen obklíčený vlků stádem, tu řeka lkala smutným, bouřným spádem, kol ohňů pás jak zraky vlčí planul. Jak z Kressenbrunnu těžký vítr vanul, to jak by pozdrav známý spěl sem ladem: „Ty zítra s námi ulehneš si řadem.“ A králi v líce déšť jak slzy skanul. A Milota v své duši zradu kuje děl: „Zítra den svatého Rufa, králi, hle, nad námi jak havran poletuje.“ A králi v skráň se smutná tucha věsí. Slyš – havran křičí tichou noční dálí: „Král mrtvý zítra k mrtvým ulehne si.“ 124