SRDCI MÉMU.

Karel Hynek Mácha

SRDCI MÉMU.
Tichost svatá kryje černý les, Tíše dřímá, tíše celá ves, Na niž jasně Luna svítí bledá. Usni ty též srdce, tíše jen, Pod pahrbkem, tam jest tichý sen, Tam jest pokoj, jejž zde člověk hledá. Celý svět již, každý tvor již spí, Tvůj jen nářek ještě hlasně zní; Co tě tiskne srdce mé tak bolno? Usni tíše srdce, tíše jen, Pod pahrbkem tam jest tichý sen, Tam jest pokoj, tam ti bude volno. Na hroby proč vždy jen touha tvá? „Ach tam tíše dřímá radost má, To mne vždy tak bolestně zde souží!“ K západu i tvůj se sklonil den, Protož srdce usni tíše jen, Tam nalezne, po čem zde kdo touží. Usni tíše srdce, tíše jen, Pod pahrbkem tam jest tichý sen, Tam dosáhneš pokoje svatého; Nezbudí tě k želu slunce tvář, Nad lesem až zajde ranní zář, Zbarví jenom křížek hrobu tvého. 99