DÍTĚ.

Karel Hynek Mácha

Strašnou bouří oblak hrozí, Jak to upí v moře lůnu? Aj tu dítě v malém člůnu Sem tam po vlnách se vozí. Dítě! – dítě!! – – vrať se zpátky!! Neslyší; – jen neustále Člunek plyne dál a dále. Proč tak plyneš v neustání, Nehrozíš se bouře valné? Aj tu dítě oko kalné Zdvíhne, mluví v tichém lkání: „Pročby hrozil já se moře, Vždyť pak předci v hloubi této Otec spí již třetí léto. Nemusí tam tíše spáti, Neb kdy v tomto plynu člůnu, Slychám v temném moře lůnu Často tejně tejně lkáti; – Snad se mu tam po mně stýská? – Rádby chtěl tam k němu jíti, By mne mohl opět zříti. Neznám ale cestu dolu.“ Strašlivě teď bouře skučí, Zbouřené již moře hučí, Dítě plyne v němém bolu. Vlna za vlnou se valí, Podobná vysoké hoře; Polkne člůn ten; – zalká moře.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

397. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přání a srdce. (Adolf Heyduk)
  2. Vzpomínka z Peglie. (Antonín Klášterský)
  3. Zámek nad mořem. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Přítěž. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Zapadlá přání. (Adolf Heyduk)
  6. Již moře volá z dálky. (Josef Václav Sládek)
  7. VLNA (František Serafínský Procházka)
  8. NA PLAVBĚ. (Karel Sabina)
  9. I. V mračen rouchu jde už bouře divá, (Alois Jirásek)
  10. Vstal zástup vln, by ku břehu se hnal, ( H. Uden)