BALLÁDA.

Karel Hynek Mácha

BALLÁDA.
Pokraj skály jinoch sedí, V jeho rukou harfa dřímá; Prvním jitrem v dálku hledí – Vyskočí i takto hřímá: „Pohřbi harfu hloubi černá; – Pevný meč mi v pravou ruku; Vzhůru! za mnou! mládež věrná! Skončíme ať vlasti muku!“ Letí harfa mezi skály – – Posledně zavzdechne sobě; – „Dobrou noc!“ zdál struny vály Na svého co pěvce hrobě; „Bílá horo, bílá horo! Odstři příkrov, jenž tě kryje, Jitro tvé juž svítá skoro Naše krev tvou vinu smýje.“ „Sněžka zdvíhá čelo jasné Krakonošů lampa plane Krvavé až zoře zhasne, Zlaté Čechů slunce vstane!“ V okruh vlasti zavzní plesy, Hučí jitrem řeky zdmuté; České zavzní v kolo lesy, I za lesy zvony duté. 141