V CHRÁMĚ.

Karel Hynek Mácha

V CHRÁMĚ.
Půlnoční vstal měsíc nade Pražský chrám, Smutný v pustém chrámě já jen stojím sám; A bleda měsíce slzí plný svit, Ve mých jenom ňádrech trudný budí cit. Či ostatních? – Ne! – svit jeho čili stín Nepronikne rakví ni hrobový klín! Nezaplaší noc, a nezaplaší sen, A nezbudí bouřní mrtvým srdcím den, Jen po sochách hrobky barví mrtvá zář Korunu nevěrnou i kamennou tvář, Míhá se po lících neprobuzených Co utichlý pláč, ba co lehounký smích. Při každého nohou kamenný spí lev Co umdlelá síla i ukrotlý hněv. Slávy zašlé stín, ba půlnoční i strach Obletuje otců mých zlehčený prach. Nešťastného syna však praviceť mdlá, A síla ust jeho skřípění jen má. 153