CIZINEC.

Karel Hynek Mácha

CIZINEC.
Cizinec bydlí na pusté skále, Slunce mu sotva zasvítá! Chlad a mlhy tam panují stále – Květina tam nevykvítá! Studený vichr s kadeřmi pohrává, Zmrtvělý kolem mu svět, Čas ubíhá i opadává Mladosti cizincovy květ. Jakž možno jen, že si nezoufá? Jak zlomená květina vadne. Štěstí proň, že v nic nedoufá Než – v klidný růvek v zemi chladné! Nač také by čekal více? Vzdálen jest od svých srdcem – myšlenkou – O lásce sen byl jeho milenkou, On sám shaslá – jen doutnající svíce! Zem studená ho skrýje, Kde? – Zda hrob jeho komu znám? Neoželen tam kdesi shnije – V hrobě jak v životě – jen sám! Plakat proň žádný as nebude, Jakž u domácích bývá – Cizinci jen vichr zahude A někdy v noci sejček zazpívá! 157