4. Vítr, chladný vítr věje

Karel Hynek Mácha

4.
Vítr, chladný vítr věje
Vítr, chladný vítr věje
Přese hvozdy husté; Svadlým listím hustě seje Na strníště pusté.
Smutně k posledu v křovině Kukačka kukala, Smutněji však na rovině Dívčina plakala. „Věnec krásný jsem ztratila, Těžko bez něj býti; Bouře růže odšatila, Jiný nelze víti. Aj tam na mé sestry hrobě Ještě vlají stíny, Tam já pujdu, spletu sobě Věnec z rozmaríny.“ 176