3. „Vzešel máj! Hlubokých můži želů!

Karel Hynek Mácha

3.
„Vzešel máj! Hlubokých můži želů!
„Vzešel máj! Hlubokých můži želů!
Tvou proč ještě bledosť kryje tvář? V přírodu jdi!, – zlatá slunce zář Růže lícím, poklid vrátí čelu!“ Vyjdu v slunce! Nad luhy zkvětlými Na západu jeho zář se stkvěla; I má tvář se v lesku jeho rděla, Zdobená co růžemi novými, Sklesna v prach za sluncem rozstru ruce; Borů šum, slavíka klokotání, K němu nesou moji touhy lkání. – Konec zdál se blízký moji muce. Zašlo slunce! – – Tma splynula šedá, A má tvář jak jindy byla bledá.
207