5. Ještě jednou v mladosti mé kraje

Karel Hynek Mácha

5.
Ještě jednou v mladosti mé kraje
Ještě jednou v mladosti mé kraje
Zpět mne vedeš mdlého slunce zlaté V snů mých říši, oné stíny svaté Kde jsem bloudil, jako dítko hraje. Však tam mrtvo, – pustota jen pouhá, Vše mladosti mé uvadlo kvítí? – „Bez slunce květ nemá znik ni žítí Slunce zašlo a noc byla dlouhá“. Pláči hořce; o proč slunce jasné, An tě sotva mdlý můj zrak uhlídá, Již tvá záře zase mi zahasne!!? – „Hasne! hasne!“ ohlas odpovídá; A již tma se kolem rozprostřela. Chtěl jsem kvítí! – noc jen slzy měla.
209