8.
PANNĚ ROŠROVÉ
jako Preciose v hře téhož názvu.
Jako kvítko ptactvem zanešené,
Z přerozkošných vyšlé lučin klínu,
Nově květe v houšti opuštěné
I zavání v starých dubů stínu;
Šetří dívka krásná citů jemných,
Oddálená od rodičů svých,
Ode vlasti; v zboru lidí zlých
Pochována v lůno lesů temných. –
Tuto dívku jsi nám představila, – –
Ba co pravím – představila jen?!
Preciosou Ty jsi samou byla,
Před zraky jak noc by vyvábila
Obraz její v čarokrásný sen.
O, kdoby se s Tebou nebyl soužil,
Po rodičích kdy jsi zatesknila? –
Po vlasti kdoby byl nezatoužil,
Pro ztracenou kdy jsi slzy lila? – –
Mnohé oko skrze slzy zřelo
„Do Valencie!!“ když ze rtů Tvých znělo,
Děvče lásku přemoci když chtělo!
A jak zraky v krásném ohni plály,
Líce Tvé když spanilé se smály,
Ranní jako na východu zář;
V náruč když jsi matky milé spěla,
Svého kdy’s milence sobě měla,
Patřila své vlasti svatou tvář! –
223
Přijmi díky, děvče přespanilé,
Vlastenců jež jmenem podávám;
Neboť kouzlo hry Tvé ušlechtilé
Sladký večer spusobilo nám. –
Kráčej pevně v dráze nastoupené,
Hra Tvá často zbudí bol i slast,
Chovej lásku k vlasti drahocenné,
U cíle, po cestě dokončené,
Ověnčí Tě naše Česká vlast.
224