1. Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,

Karel Hynek Mácha

1.
Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,
Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,
Že bystré oko jen krajinu dohlídne dolejší; Kde s jekotem strašným se valí divoká řeka v důli, Strašně hučí, zdaleka jako když strašný rachotí hrom, A zpěněné vlny vzhůru metá, stříbříc keř i skálu: Tam vysoké na skále stojí Lubor čarokrásný. Černokadeřavou hlavu černá přílbice krýje, Černý též i krunýř se jemu pne kol hrudi mužné, Černý šat všecken jeho, jestiť i mlat jeho černý, S přílbice jen bílý chochol ve větru pohrává, A u nohou jeho černý chrt v tichosti spočívá. –
237