4. Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,

Karel Hynek Mácha

4.
Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,
Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,
Tichý déšť kol na osení leje: Slzou nebe zrosen květ se skví; Nevěsta co krásná země stojí, Nebe se s ní v obejmutí spojí; Zlaté slunce skrz dešť na ni zří.
Přejdou mračna, větřík lehký věje, V olšině zas slavík líbě pěje, Černý les jen zasmušený dlí; Kolem něj se vine mlha šedá, Nad ním míhá se jen záře bledá, A skrz houští větru lkání zní. 240