8.
Plná Lůna nad porostlou strání,
Plná Lůna nad porostlou strání,
Dennice nad mořský vyšlá klín,
Slunce, kdy se mezi hory sklání,
Krásy tvé jsou stínu jenom stín.
Milí dnové, v přečisté radosti,
Pevné kdy já u víře jsem stál,
Krásná víra s mou zašla mladostí,
Bez života zůstal Ideál.
Předc se touhou k němu srdce souží,
K sobě vábí mrtvý obraz ten;
Jako jinoch po milence touží,
Zemřelá kdy dřímá věčný sen.
Příroda však víc se neusmívá,
První zvíře v ní jest člověk jen,
V pravo, v levo, všude hrob jen zívá,
Nesmrtedlnost májový jest sen.
244