14. Však co darmo svoje smáčí líce

Karel Hynek Mácha

Však co darmo svoje smáčí líce Slzami, jenž hustě vezdy roní, Co Bůh jednou ustanovil, více Nezmění se, vůli nic neskloní Pána nebes, pána přemocného, Anjelský jejž vychvaluje zbor, Musí tiše nesti vůli jeho, An on pán jest, on pak jenom tvor.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

412. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Za dob našich k mudrctví se hlásí (František Sušil)
  2. 33. Tíží hruď mou povinění mnohá; (František Sušil)
  3. NEPOSKVRNĚNÁ. (František Kyselý)
  4. 8. Náděje. (František Sušil)
  5. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  6. Ó CHVÍLE, VEČERY... (Jaroslav Vrchlický)
  7. Bolestná se hrne žalost na mne, (František Sušil)
  8. 63. Byl člověk rájem, když sám měl v ráji obydlí, (František Sušil)
  9. Eliáši, jenž jsi na přemnoze, (František Sušil)
  10. Vánoce. (František Sušil)