VII. Genius universalis.

Heřman Městecký

VII. Genius universalis.
Není-li to dobrým literátů zvykem, chránit přátelátka škůdců před jazykem? O, jak bych já Tebe, Strako, neměl chránit, když Ty o všem umíš tak výtečně – žvanit: o lesích a suchu, básnících a vodě, o náboženství a taky o přírodě, o Darwinu, bohu, muzice a Lutru, o karakteru a divadelním šutru, atd. atd. Všecko od té hroudy do modrého nebe zní jak z kolovrátku, přítelíčku, z Tebe. Proto skloň se, pero, před Tvou učeností; modleme se k bohu ve vší skroušenosti: Hospodine, dej, ať jeho pěkné činy naplní svět celý z naší Karoliny, by se jím v svých synech mohla vezdy skvíti, po smrti pak ať mu světlo věčné svítí. Amen! 59

Kniha Vlastenecké šlehy (1882)
Autor Rudolf Pokorný