NA ROZLOUČENOU.

Václav Bolemír Nebeský

NA ROZLOUČENOU. (Květy 1839.)
S Bohem buď! Duši zklamala jsi věrnou – Odpouštím ti zradu černou. Zrušila jsi snů mých nebe – Ach, a přece žehnám tebe! Bolu jsi se smála mému – Bůh to odpusť srdci tvému! Víc nebudeš se mi smáti, Nechci žal ti déle lkáti. Srdce! ráj jsi chtělo míti – Zde na zemi nemůž’ býti. Pomni jen! Když jsem ještě žil v mém ráji, Znal jsem místa v sadě, v háji, Stinné loubí, tiché křoví, Kde jsi šeptavými slovy Hvězdám lásku přisahala. Děvo, hvězdičkám jsi lkala – Jim chci hořký žal svůj lkáti, Ony budou ještě znáti Slova krásná zrady tvoje; Jim ponesu vzdechy svoje. Děvo má! Ach, ty jsi mi všecko dala, Všecko ale zase vzala! 28 Od tě jsem měl lásky nebe – Teď i bol chci vzít od tebe. Ať i zašly blaha světy, Ať mi zvadly všecky květy: Něco přec mi láska nechá, A to má být moje těcha – Krásné věnce z mého máje, Připomínky na mé ráje. Často mi, Jak v ohlase staré zpěvy, Jako měst ztopených zjevy, Vstanou v duši tito dnové – Čárné minulosti snové. Ah, a, děvo, takto sníti, Toť jest víc než pouze žíti! Vždyť jsem dal za toto zdání Blaha ples a radování, A za krůpěj slasti – moře Hrozného mně dáno hoře.

Kniha Básně (1913)
Autor Václav Bolemír Nebeský