8. Když já okem slzovlhkým

Václav Bolemír Nebeský

Když já okem slzovlhkým Padat vidím hvězdu s nebe: Tu se duše má zarmoutí A já myslím sám u sebe: Ach, jak mnoho, velmi mnoho Hvězd již s nebes chrámu padlo! Ach, jak mnoho, velmi mnoho Květů již na zemi zvadlo! Kolik horkých, hořkých slzí Již ta šírá země vssála! Kolik bledým, chladným sníčům Tiché, temné hroby dala! – A přec svět se pořád točí, Přec se lidé pořád smějí, Radují a jaře pleší A veselé písně pějí – Jak by můj jen květ byl zvadnul, Jen klesaly hvězdy moje, Jak by zem jen můj hrob nesla, Jen mých slzí pila zdroje!

Patří do shluku

hostýn, moravan, morava, moravský, tatarský, moravěnka, tatar, velehrad, tatra, modlící

96. báseň z celkových 139

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Trosky. (František Táborský)
  2. VI. Na Hostýně (Vincenc Furch)
  3. Šongor a Luboň. (Jan Slavomír Tomíček)
  4. Svatojanské ohně. (Jan Evangelista Nečas)
  5. Černá hodina. (František Cajthaml-Liberté)
  6. Večer. (Karel Jaromír Erben)
  7. Noční meditace. (Beneš Grünwald)
  8. XXI. Rád sedám na břehu (Vincenc Furch)
  9. Vížka. (Svatopluk Čech)
  10. XXVI. Má vlast. (Josef Hubert Tichý)