Koňkou.
Hý, moje zlatá koňko! Hý!
Já, podagrista ubohý,
jsem odkázán na milost tvoji!
Ten pobyt v tobě oblaží
má kuří oka masáží –
to přece za něco už stojí!
Půl tělem visím s tebe ven
a tak, až k tělu užvaněn,
se vezu pěkně s nebezpečím –
že však mne vezeš k výstavě,
já hněvu nemám ve hlavě,
ba naopak ti blahořečím!
Buď zdráva! Tvoje dějiny,
až elektrika koniny
nás tvojí jednou také zbaví,
ty kdysi našim potomkům
od Kocourkova k Vejprtům
hlásati budou dny tvé slávy!
Až jednou potom přijde čas
a výstavu mít’ budem’ zas,
ty budeš na ní „parádovat’“:
tam vedle mnohých podniků
pak v biřtlářově kotlíku
tvůj pohon budem vystavovat’!
2