KOUZELNICE.
(Vesna 1839.)
Hoj! ty dívko modrooká,
Dívko sličná, outloboká!
Aj, toť není samo v sobě,
Co mě mocně táhne k tobě!
Tys mi jistě udělala,
Srdce mé očarovala!
Nuže, čarodějná děvo!
Bez zdráhání dej mi vjevo,
Kde máš kouzla svá?
Máš je ve hubince,
Líbezné růžince?
Čili ve svých tváří
Červánkové záři?
Máš je v jasném čele,
Aneb v štíhlém těle?
Či v kadeřích vlásků,
Nebo v sladkém hlásku? –
35
Ach, ty tvé očičky,
Modravé hvězdičky,
Ty tak lstivé byly,
Že mě okouzlily!
Víš-li, co by byli tobě
Učinili v jiné době?
Spálili by na hranici
Tebe, krásnou kouzelnici!
Ted však za ty čáry tvoje
Musí hořet srdce moje;
A když tebe nedosáhne,
Shoří ubohé a zprahne –
Ach, ty ukrutná!