12. Šírým krajem luna dřímá –

Václav Bolemír Nebeský

12.
Šírým krajem luna dřímá – Šírým krajem luna dřímá –
A já tady hledím s hory; Pode mnou se šeptem modlí Jako mniši černé bory. 48 Tam ta kaple osamělá Z borovic se bíle míhá, Jak když labuť pobožnosti K nebi svoje křídla zdvihá. Ticho – jenom někdy srnka, Někdy šustí plaché ptáče, Ticho – jak by Pán Bůh slouchal, Jestli někde člověk pláče. I v mé duši jest tak ticho, Jak by anděl přes ni lítnul; Slyš – tu v spících ňádrech noci V dáli temný zvuk procitnul! Sladký hlahol! – jak by v kapli Andělíčky byli pěli; Pak se borem rozchází, by Nade lidskou hlavou bděli.

Kniha Básně (1913)
Autor Václav Bolemír Nebeský