SEN.

Václav Bolemír Nebeský

SEN. (Květy 1844.)
Zdálo se mi dnešní noci, Že jsem ležel pochován; Neumřel jsem, byl jsem zrádně Za živa do rakve dán. Sama’s víko přibíjela; Já jsem na ně zatlouc chtěl, Ruka však mi zkameněla, Jazyk mi byl zolověl. 84 Ze srdce mi v hrobě vyrost’ Z rozmariny pletenec; Já to věděl, že ji budeš Trhat k svatbě na věnec. Z hrobu vyrostla – tys přišla, Utrhla si ratolest. Netrhej ji; což pak nevíš, Že s mým srdcem srostlá jest? Nedbáš na to, a z ran teče Proudem krev má plamenná; Nemoh’ jsem se vykrvácet – Nevím, co to znamená.

Kniha Básně (1913)
Autor Václav Bolemír Nebeský