Na Pinku.
(Složeno léta 1798.)
O jak blaze živ jsem býval,
Rozkoš svatou z mládi míval,
Když jsem děvčat nepoznal!
Směle mohl jsem v lůžku spáti,
Směle z něho ráno vstáti,
Starosti jsem výhost dal.
Jaká se to změna stalastala,
Co mě krásná Pinka jala,
Nemohuť já směle spát!
184
V koutku osamělý sedím,
Smutně na ta místa hledím,
Kde jsem vídával ji hrát;
Jak jsy v poli bloudívala,
Nevinnosti požívala,
Když k nám přišel krásný máj;
Kdyžto z rána ptactvo pělopělo,
K radosti se všecko mělo,
Vídal jsem ji chodit v háj;
Když vše kvítí rozkvetalo,
Vůni rajskou vylévalo,
Hlídala své květnice;
Ach! když budu chodívati,
S tebou opět rozmlouvati,
Vůkol hráchu, pšenice?
Kdež jsem ruku stískal tobě,
Cýtě svatou rozkoš v sobě,
Kde jsem láskou hoříval? –
Když mé srdce s tvým sy hrálo,
O jak všecko pookřálo,
Já co Anděl plésával!
Když jsem první políbení
U Andělském potěšení
Ctnostné děvče, tobě vzal,
185
Zdažbych cýsaři, neb králi
Za stříbra a zlata svály,
Za království byl je dal?
Ach! tvé políbení vjelo
Mně co oheň v celé tělo
Soužíc, div jsem bez sebe.
Dlouholi, má zlatá Pinko,
Ctnostná, krásná holubinko!
Mám se soužit pro tebe?
Uhas, uhas ohně mého,
Oblažiž mě strápeného,
Uchladiž mě ruka tvá!
Stříbra, zlata nechcy míti,
Cýsařem, ni králem býti,
Když ty, Pinko, budeš má!