Věčná sláva hrdiny těší, mužům
Kouzlí jasné koruny lichotivá
Pověst, bitvy krvavé rozhlašujíc
Po světě chlubném.
Jímajícý pochvaly mocní duši
Plápolavou mladého bojovníka,
Trojí sýlu vítěze veškerenstva
Podivem sladkým;
V budoucnosti chrám, a se zmlazující
Slávu zrostat prozpěvováním vidí,
Národové oběti Bohu nesouc
Plameny budí
Horlícýho srdce, a v obry ducha
Zvýšeného mocnosti kynouc divy
Podnikají v krajině klesajícý
Zbraněmi zlými.
Hrůzou města schnou, a co nedotklivé
Ženy slyšíc houkati zbořujícý
Hromy trnou mužové, štěstí mře, a
Pravota hasne.
Stařec kropí slzami svadlé tváři,
Zočiv svého v nebezpečenství syna,
Matka lomíc rukama v pouště běží
Na polo mrtvá;
Jako růže nevěsta s rozpiatými
Vlasy, s divým pohledem z města letí,
V zmatku stojí na poli, jakby svět se
Propadal celý;
Rozmilého mládence v dravé bitvě
V potýkání spatřila, z boku se mu
Lila krev, ach klesal, a mroucí oko
Hledělo na ni.
Boj se končí, hořekování zbitých,
Strach a moc a vítězujícých zpěvy
Zasýlají, hrdiny pevní! vaši
K věčnosti slávu.
Věčností se Bohové oblažujte!
K činům záře moudrosti probuzuje
Duši mou, a radosti nevinnější
V svatyni chystá.
Duchy obíraje se tvořícými
Minulosti blažené, pronikavým
Zpěvem cyty zvýšuji, piji rozkoš
Z pramene krásy.
Hledě v sklady moudrosti obratného
Řeka, divě Římanu zmužilému
V shladěném se letu y jiskřícýma
Očima patřím
Na vás hvězdy mladého věku, trnu
Radostí, a v zjasněné slávě sýlím
Mdlého ducha, vnadami božské pravdy
Ztužuji srdce.
K požívání vábivé přítomnosti
Šlechetnými přátely z lahodného
Sna se budím, topě se v kráse, s hůry
Do světa zhlížím;
Kráčím v květný ráj, a zde sladnoucými
Z jara mladnu vůněmi, šťastný lid a
Pole živé, zpěvavé sady y mne
Do zpěvu vábí.
Zlaté, tiché krajiny! s vámi pokoj
Přebývá, vás májové krásy, řídká
Upřímnost a sprostota ozdobujíc
V nebesa mění.
Otevřete strakaté louky! háje
Zelenavé! zdravé mi srdce! Slávou
Světy proleť vítězy! mně jen ticha
V samotě popřej!