Tichý život.
Věčná sláva hrdiny těší, mužům
Kouzlí jasné koruny lichotivá
Pověst, bitvy krvavé rozhlašujíc
Po světě chlubném.
Jímajícý pochvaly mocní duši
Plápolavou mladého bojovníka,
Trojí sýlu vítěze veškerenstva
Podivem sladkým;
V budoucnosti chrám, a se zmlazující
Slávu zrostat prozpěvováním vidí,
Národové oběti Bohu nesouc
Plameny budí
Horlícýho srdce, a v obry ducha
Zvýšeného mocnosti kynouc divy
Podnikají v krajině klesajícý
Zbraněmi zlými.
[3]
Hrůzou města schnou, a co nedotklivé
Ženy slyšíc houkati zbořujícý
Hromy trnou mužové, štěstí mře, a
Pravota hasne.
Stařec kropí slzami svadlé tváři,
Zočiv svého v nebezpečenství syna,
Matka lomíc rukama v pouště běží
Na polo mrtvá;
Jako růže nevěsta s rozpiatými
Vlasy, s divým pohledem z města letí,
V zármutkuzmatku stojí na poli, jakby svět se
Propadal celý;
Rozmilého mládence v dravé bitvě
V potýkání spatřila, z boku se mu
Lila krev, ach klesal, a mroucí oko
Hledělo na ni.
Boj se končí, hořekování zbitých,
Strach a moc a vítězujícých zpěvy
Zasýlají, hrdiny pevní! vaši
K věčnosti slávu.
Věčností se Bohové oblažujte!
K činům záře moudrosti probuzuje
Duši mou, a radosti nevinnější
V svatyni chystá.
4
Duchy obíraje se tvořícými
Minulosti blažené, pronikavým
Zpěvem cyty zvýšuji, piji rozkoš
Z pramene krásy.
Hledě v sklady moudrosti obratného
Řeka, divě Římanu zmužilému
V shladěném se letu y jiskřícýma
Očima patřím
Na vás hvězdy mladého věku, trnu
Radostí, a v zjasněné slávě sýlím
Mdlého ducha, vnadami božské pravdy
Ztužuji srdce.
K požívání vábivé přítomnosti
Šlechetnými přátely z lahodného
Sna se budím, topě se v kráse, s hůry
Do světa zhlížím;
Kráčím v květný ráj, a zde sladnoucými
Z jara mladnu vůněmi, šťastný lid a
Pole živé, zpěvavé sady y jinémne
Do zpěvu vábí.
Zlaté, tiché krajiny! s vámi pokoj
Přebývá, vás májové krásy, řídká
Upřímnost a sprostota ozdobujíc
V nebesa mění.
5
Otevřete strakaté louky! háje
Zelenavé! zdravé mi srdce! Slávou
Světy proleť vítězy! mně jen ticha,ticha
V samotě popřej!