Utišení.
Proč se v hlukotu měst zůřivé zbaviti
Vojny příteli chceš? UV pramenu rozbroje
Zhativ srdce ti klam y
Jedu nalije v rozkoše.
Vystřel z těsnoty pout! v krásy a neviny
Lůně vyvoliv byt, hledaje útěchy
V chrámu moudrosti čisté
Přiviň k prácy se sladivé!
26
Ať sy hrdina svět slítaje zplozuje
Divy, zmařuje řád! zmateli otroky,
Archymedes se zmocníš
Vlasti zpytuje příběhy.
Ctného národu květ, zvěčněné oslavy
Krása, jednoty stán pohne tě k smělosti,
Duch se bleskem zvýší,
Srdce okřeje pokojem.
Zostřiv hrdosti cyt, zhlížeje v chlubného
Světa lesky se taž: V tétoli hrdiny
Bohy, rozkoše ráj, zem
Vaše zrozuje čistotě?
Hle! náš Přemysl sám za pluhem kráčeje
Tvoří z pustiny sad, rozumu světlem a
Mravy, národu vášně
Zkrotiv zpevňuje štěstíjednotu.
Nebe směje se naň, ouroda sype své
Do Čech poklady, mír spojuje rodiny
Láskou, víra se čistí,
KrásyKrásý moudrosti svatyně.
Vojny vyjdeli mrak, knížata otcové
Kvapí v záhuby proud, zmatené národy
Plaší z lidnaté vlasti,
Věční pokoje lahody.
27
Mezy hvězdami stkví slunce se plodivé,
Karel láska a čest národu pilného;
Tvůrce slovo jen dí; a
Řád se rozvine z směšice.
Jako zhojňuje máj krásyvé květiny,
Jako po suchu dešť ourodu k bůjnosti
Pudí, tak se y v Čechách
Rojí ctnosti a poklady.
Láska kraluje zde, krůpěje nevinné
Krve neteče v prach, neplyne z oka jen
Slza radosti sladké;
Štěstí moře se vylilo.
V mocy příteli vstaň! směle se velkého
Mžikem národu ptej: Smíteli obrové
V boj se pustiti s námi,
Jak my předky své slaviti?
S hanbou umlkne chlap vítěze tvrdého,
Srdce zvýšené tvé rozplyne v rozkoši,
V zlatém věku se ztratí
Hrůza mořivé nehody.
28